Dnes pro nás dorazilo auto s řidičem, který se jmenoval Kutut a byl to velký sympaťák. Cesta byla velmi pohodlná. Naši provní zastávkou bylo typické balijské divadlo ve městě Gianyar. Nacházelo se v typické balijské stavbě a bylo kryté střechou. Žádná klimatizace, takže tam bylo opravdu vedro. V jedné části představení byla tradiční balijská kapela, která ještě před představením hrála na hudební nástroje tradiční písně. Divadlo začalo, jakmile se hlediště naplnilo. Příběh byl o mytologii a balijských bozích. Dostali jsme program v angličtině a příběh si museli přečíst, jelikož z představení opravdu nepoznáte, o čem příběh je. Byl to krásný zážitek, který k této kultuře neodmyslitelně patří, ale pro člověka, který nežije v této kultuře či zemi, je to příliš dlouhé. Nicméně jsme rádi, že jsme poznali i tuto stránku Bali a viděli jejich typický tanec Kecak. Vstup do divadla byl 100.000 IDR/osoba.
Poté jsme se vidali shlédnout, jak se na Bali připravují výrobky z batiky. Tato práce je ryze ženská a je opravdu zajímavé je pozorovat. Koupila jsem si batikovaný vějíř, který jsem opravdu využila :)
Naši další zastávkou byl známý park s opicemi Monkey Forest u Ubudu. Přiznám se, že jsem se na tuto atrakci velice těšila. Zvířatá mám prostě ráda a naživo s opicemi jsem ještě neměla tu čest. Vstupné je 30.000 IDR/osoa a opice zde žijí v posvátných chrámech. Už při vstupu jsme zahlédli jednoho Makaka, který se nám vystavoval a evidentně ho bavilo, že si ho fotíme. U vstupu do parku najdete stánek s banány, které si můžete koupit a roztomilé opičky krmit. Četla jsem si spoustu recenzí na internetu a shlédla několik videí - všichni byli v pohodě :)
S nadšením jsem si tedy koupila trs banánů a začala opičky krmit. Bohužel se mi to vymstilo, jelikož jedna z opic chtěla celý trs banánů a já ho nepostila dostatečně rychle. Odnesla jsem si tedy prokousnutí ruky ještě dříve, než jsme si stačili vůbec park prohlédnout. Šli jsme za zdravotníkem z parku, který mi ránu ošetřil a zapsal úraz do knihy, kde bylo poměrně dost případů...Při představě, že takhle tam krmí opice i děti...
Jednalo se o poměrně hlubokou ránu, takže jsme věděli, že nás ještě během dne čeká zastávka u některého z doktorů.
Nicméně ani kousnutí opicí nás neodradilo v pokračování za poznáváním dalších krás Bali.
Zastavili jsme se v dílně, kde ručně vyrábějí jejich tradiční dřevěné sochy. Je to unikátní pohled, jak pracně z jednoho kusu dřeva vyřezávají i ty nejmenší detaily. Vedle je úžasný obchod, kde jsou skvosty od maličkých sošek až po ty největší kusy. Malé kousky se vyrábějí od 1 týdne do 1 měsíce a ty velké pak 3 měsíce a déle. Veškerá díla vyřezávají muži a na ženách pak je, aby je vyhladily, nalakolavly apod.
Dalším cílem byl komplex Gunung Kawi. Jedná se o nádherné chrámy, rýžová pole a vodopády v údolí. Vstup je 20.000 IDR/osoba. Připravte se však na náročnější cestu (hlavně pak zpět nahoru). Nicméně stojí za to, toto místo navštívit. Sestupujete po schodech do údolí, kde se nacházejí chrámy a vodopády.
Přesunuli jsme se na další žasnou podívanou - do Tirta Empul. Jedná se o nejposvátnější pramen na ostrově. Tirta zanemná svatá voda a přisuzují se jí magické schopnosti. Kolem pramene byl vybudován bazén, do kterého je ale přístup zakázán. Do o něco níže položeného bazénu voda teče z patnácti trysek - voda z každé trysky má dle legendy svůj specifický význam jako očista před zlem, jiný ochranu před jedy atd. V chrámu je několik bazénů určených ke koupeli. Některé jsou jen pro ženy, jiné zase nejsou otevřeny veřejnosti. Obyvatelé z celého ostrova se sem sjíždějí k rituální očistě. Chrám byl postaven již roku 962 n.l. a kompletně zrekonstruován koncem 60. let minulého století.
Po prohlídce tohoto krásného místa jsme se vydali na vyhlídku k sopce Batur - Batur Kintamani. Platíte vstupné 30.000 IDR/osoba a vejdete do restaurace, kde jíte přímo na terase a vaším stolem je žulový okraj této terasy. Je to opravdu dechberoucí vhled. Těšili jsme se na jídlo, které je formou bufetu. Pití se platí zvláššť a zajídlo chtějí 150.000 IDR/osoba. Bohužel jsme byli zklamaní, jelikož výběr byl minimální, jídlo ne úplně dobré, vše strašně ostré a navíc cena byla uvedena bez jejich daně, takže jsme odcházeli vysloveně naštvaní.
Doporučujeme se zastavit na jednom z několika odpočívadel, kde je stejný výhled na sopku a nestojí vás to vůbec nic.
Na konci dne nás čekalo ubytování ve městě Amed. Cesta byla hodně klikatá, nahoru a dolů, silnice ne moc široké, takže pro slabší žaludky doporučuji Kinedryl s sebou :)
Cestou jsme se ještě zastavili u místního doktora - překvapilo mě, že ordinace je moderně vybavená, má dokonce ultrazvuk apod. Ránu mi znovu vyčistili, vydezinfikovali a nasadili antibiotika.
Ubytování v Amedu bylo pěkné s nádherným výhledem. Zjistili jsme, že majitelé jsou Češi, kteří zde založili penzion před 18ti lety. Veškerý místní personál umí česky a mají tu zde i českou kuchyni (například skvělý bramborák). Bavili jsme se s majiteli penzionu a s místními a dozvěděli se spoustu zajímavých informací. Rozhodli jsme se, že vzhledem k lokalitě, která je vhodná i pro potápění, se sem ještě v rámci naší cesty po Bali vrátíme.
Comentarios