Ráno jsme opustili naše úžasné ubytování v Ubudu a vydali jsme se na severo-východ do Amedu, odkud pak naše cesty vedly na ostrovy. Cestu jsme využili k tomu, abychom ještě něco viděli a tak jsme se s naším usměvavým průvodcem Marcelem vydali poznávat další krásy Bali.
Naší první zastávkou byly "Sloní jeskyně" - Goa Gajah. Prošli jsme si celý komplex, kde byly opět úžasné stavby, obrovské stromy s mohutnými kořeny nad zemí a samozřejmě dechberoucí příroda. Vešli jsme přímo dovnitř jeskyně, kam se chodí místní lidé modlit - uvnitř bylo spoustu obětinek a také symboly tří bohů: Brahma, Višna a Šiva.
Pokračovali jsme k netopýřím jeskyním - Goa Lawah. Zrovna se v tomto chrámu konala ceremonie a tak náš průvodce koupil obětinku, natlačil si rýži na čelo a šel e pomodlit. Je to opravdu kouzelný okamžik, když vnímáte ten klid kolem sebe a spoustu lidí, kteří se modlí ke svému bohu. Rýži na čelo jsme dostali také a šli jsme prozkoumat chrám. Vzhledem k obřadu jsme se však přímo do jeskyní nedostali, jelikož jakožto nevěřící nesmíte vstupovat před modlící se balijce a tak jsme vše sledovali z povzdálí. U vchodu jsme si ještě koupili mapu Bali vyřezávanou ze dřeva. To ovšem zbystřili ostatní prodejci a hned nám začali nabízet spoustu dalšího zboží. Dostali jsme na krk korále, že je to prý dárek a jsou zadarmo - bylo nám však jasné, že při odchodu po nás půjdou s dalším zbožím a taky že ano. Nic jiného jsme ale nechtěli, tak jsme zaplatili korále a u toho jsme poslouchali, jak mají doma hodně dětí apod.Bohužel na citové vydírání narazíte na většině částech Bali - důležité tedy je obrnit se trpělivostí.
Pokračovali jsme dále klikatými cestičkami na východ ostrova. Cestou jsme see ještě zastavili na opuštěné pláži pro surfaře, kde nikdo nebyl a bojevili jsme tam kouzelné ubytování - pouze malý otevřený domeček na čtyřech kůlech - to byl ten pravý ráj.
Náš průvodce nás vzal ještě za místním šamanem/léčitelem, ke kterému se sjíždí obyvatelé z celého Bali. Bylo skvělé pobýt mezi místními lidmi. Šaman měl manželku a 9 dětí, uvařili nám kávu, dali ochutnat jejich kořalku (všichni z jedné skleničky samozřejmě) a pak už se věnoval svému léčitelství. Přítel si nechal namasírovat záda, která ho bolela z neustálé výměny postelí a opravdu mu to pomohlo. Pak nám vyprávěl, co nás v nejbižší budoucnosti čeká - bylo to zajímavé. Šaman si nemůže brát žádné peníze, proto se dává dobrovolný "bakšiš", který předáváte pravou rukou jeho manželce. Levá ruka j tu nečistá.
Pak už jsme se ubytovali v penzionu u českých majitelů a šli odpočívat, jelikož druhý den nás čekal ostrov Lombok.
Comments