Ráno snídáme a pak si jdeme potvrdit znovu poznější check-out a najedou je problém. Musíme opustit pokoje ve 12:00, což je čára přes rozpočet. Tak se jdeme znovu ptát na recepci a jde to do 17:00, ale za 300.000 VND/pokoj, což samozřejmě bereme. Jedeme tedy taxikem na pláž a tam se válíme až do 15:00. Jdeme si koupit Bahm mi, Pak se jedeme zabalit, nejde nám odemknout jeden z pokojů a tak oznamuji, že se odhlásíme až v 18:00. Po check outu bereme taxi a jedeme rovnou na vlakové nádraží. Jsme tam dost brzy a tak si krátíme čas prohlídkou okolí. Na nástupiště nás naženou 30 minut před odjezdem vlaku. Je tam celkem slušný vlak a tak si myslíme, že je náš. Bohužel. Přijíždí snad nejstarší vlak, co tam měli :) Nastupujeme do něj a jdeme do svého kupé 1st Class :) Sotva se tam 4 vejdeme a opět už někteří z nás berou Kinedryl. Naštěstí se nám daří celkem usnout a s jednou přestávkou v noci se probouzíme v 6 ráno.
Za chvilku již stavíme na nádraží v DaNangu, které je podstatně hezčí než to, kde jsme nastupovali. Bereme taxi do hotelu, kde prosíme o dřívější check-in. I když je hotel prázdný, tak opět požadují peníze navíc. Nicméně po úmorné cestě to bereme a ještě dokupujeme snídani, která je však dosti chudá s ohledem na to, na co jsme byli zvyklí v předchozích hotelech. Jdeme prozkoumat okolní pláž, já si jdu lehnout a zbytek osazenstva se jde vykoupat. Ve 13:00 si dáváme sraz a chytáme taxi do Mramorových hor, které jsou opravdu nádherné. Vstupenka i s výtahme stojí 55.000 VND a tak se vydáváme na průzkum chrámů a jeskyní, které jsou naprosto úžasné. Opravdu stojí za to tu nějaký čas pobýt a prohlédnout si všechny vyhlídky a jeskyně. Vzhledem k času se odtud vydáváme už do hotelu, máme hlad a tak si tu dáváme nudle - donesou však pouze polévku s nudlema - alá naše česká čínská z pytlíku.
Jdeme si dojednat skútry na další ráno, kdy se chceme vydat prozkoumat okolí města.
Ráno jdeme v 7:00 na snídani a jdeme si vyzvednout slíbené skútry. Chtějí můj pas, což je ok, ale skútry nemají žádné pojištění. Proto jim pas odmítám nechat. Navíc jsme byli domluveni, že skútry jsou s plnou nádrží, což nebyli a tak po nějaké době dohadování z celého obchodu sešlo a šli jsme hledat dále. U všech ostatních jsme se setkali s tou samou reakcí - pas ano, ale pojištění není. Tak jdeme přímo do našeho hotelu. Tam se však dozvídáme, že skútry nepůjčují cizincům - opravdu super, tak proč to mají v nabídce. Vydáváme se tedy dále do města, cestou nacházíme bankomat a zkoušíme se dále ptát. Až v jednom z hotelů vidíme podzemní garáže se skútry a tak to zkusíme. Hurá, chtějí jen kopii pasu a jsme domluveni na ceně 900.000 VND za 3 skútry na 2 dny. Jedeme natankovat (chlapík nás ještě doveze na čerpačku) a můžeme vyrazit.
Po 1,5 hodině shánění konečně jedeme. Vydáváme se k Lady Buddha a celému nádhernému chrámovému komplexu. Odtud pokračujeme přes město až k Hai Van Pass - slavný průsmyk. Jsou to úžasné scenérie a projedeme ho od shora a ž dolů. Zastavujeme na druhé straně v zátoce Lang Co, kde opět nacházíme opuštěnou pláž a jdeme se vykoupat. Jsou tam jen osady místních a my, takže jsme taková atrakce. Jdeme si raději natankovat, prvně jedeme kus v protisměru (ve Vietnamu nic neobvyklého) a jdeme na jídlo - výborné nudle s masem za 45.000 VND. Byla to mňamka.
Pak už se vydáváme zpět přes Hai Van Pass do našeho hotelu. Jelikož jsme měli pozdní oběd, tak to jistí Bahn My a jdeme si nakoupit do supermarketu nezbytnosti, jako je pivo, opalovací krém apod. Na hotelu pak promítáme fotky a videa z dnešního dne.
Další den ráno se vydáváme do městečka Hoi An. Cesta je velice příjemná, dá se jet i docela rychle. Zastavujeme na některých místech na focení. Při příjezdu do města zastavujeme u opuštěného chrámu, kde jsme úplně sami s mnichem a zahradníkem, kterému je asi 80 let. Užíváme si ticha, pohody a modlitby mnicha. Vydáváme se dále do centra města. Cestou se nám však ztrácí Mylda a tak se musíme nějak najít. Bohužel neví kde je a kolem není nic, co by mi našla navigace. Po delší době hledání mi řekne název hotelu, tak se otáčíme a jedeme za ním. Nakonec se z toho vyklube místo s docela pěkným chrámem, tak se kocháme. Pak už přijíždíme do městečka.
Dle informací se tam platí vstupné, ale je pravdou, že jsme žádné vstupné nikde neplatili. Skútry jsme zaparkovali hned u dřevěného japonského mostu, kterým jsme prošli do centra starého Hoi Anu. Jsou to opravdu malebné domečky se spoustou obrazů, vyřezávaných postav z kořenů a samozřejmě oblečení. Pokud sem zavítáte, určitě stojí za to si nechat něco ušít. Je to hotovo ještě tentýž den, pokud toho máte více, pak den druhý. Vše jsou opravdu kvalitní látky. V kavárničce si dáváme pivo a čerstvý fresh a vydáváme se dál. Projdeme celé centrum a promenádu podél řeky. Jelikož nás toho čeká ještě hodně, asi po 2 hodinách se vydáváme dál na cestu. Chceme se trošku ochladit a tak vyrážíme směr pobřeží. Zastavíme se na Cua Dai Beach. Nakonec se shodneme, že není moc času a tak si dáme pouze jídlo v restauraci na pláži a necháme se obsluhovat vietnamskou holčičkou. Jídlo je opět vynikající.
Vyrážíme směr My Son, což je starý hinduistický chrámový komplex, který byl za války bombardován. Přijíždíme k němu před 16.hodinou a v 17 hodin zavírají. Kupujeme tedy vstupenky za 120.000 VND/osoba a vydáváme se komplex prozkoumat. Zjišťujeme, že je to asi 3 km pěšky a to nemůžeme stihnout. Naštěstí objevujeme golfová autíčka, která nás dovezou až přímo na místo. Chrámy jsou opravdu úžasné. Kocháme se a užíváme si to, že jsme na místě téměř sami. Vyjde to akorát na hodinku a opět se autíčkem vracíme zpět. Něco po 17.hodině se vracíme zpět do Da Nangu. Je to cca 40 km a tak víme, že to máme akorát, než se začne stmívat.
Bohužel při cestě zpět mi v jedné malé vesničce vjede do cesty vietnamec na skútru a nehoda je na světě. Řešení je velice nepříjemné. Naštěstí se nikomu nic nestalo (já pouze silniční lišej všude, ale vietnamec vůbec nic). Odnesly to jenom plechy, ale seběhne se celá vesnice a nepustí mě, dokud nezaplatím “poškozenému” vietnamci odškodné. Zástání žádné, skútr naštěstí opraví, ale jinak platíme a raději odjíždíme. Bohužel se uplatnilo pravdilo, že vždy je to vina cizince. Asi po hodinovém zdržení pokračujeme dál, ale už v polovině cesty se začíná stmívat. Je to teda hrůza a děs, jelikož tam téměř nikdo nesvítí a tak si to najednou vedle vás prosviští neosvětlený skútr v protisměru. Jedeme pomalu, ale na cestu ve tmě nejsme vybaveni. Jsme rádi, když v pořádku dorazíme k hotelu, vracíme skútry (naštěstí už při zapůjčení byly odřené, tak si toho nikdo nevšimne) a jdeme si odpočinout na pokoj, jelikož další den přelétáme do severní části Vietnamu.
Comments